Přikryl: Jde o vyváženost práv a povinností v právních normách

Znám pana doktora Přikryla už 15 let. Nepochybuji ani trochu o tom, že titul Osobnost pojistného trhu, kterou mu letos udělila Asociace českých pojišťovacích makléřů, mu právem náleží. PhDr. Vladimír Přikryl je ale opačného názoru. I to o něm hodně vypovídá.

Sotva existuje někdo z české pojistné komunity, kdo by ho neznal. Pracovník odboru Ministerstva financí je doslova chodící sbírkou zákonů. Nejen že je výborně zná, ale spolupracuje při jejich tvorbě, přednáší o nich, a když s jejich podobou není spokojen, dává to otevřeně najevo.

* Jak dlouho pracujete na Ministerstvu financí a jakými funkcemi jste prošel?

Funkci mám stále stejnou. 3. září 1993 jsem po dvou letech, které jsem strávil v Kooperativě, kde jsem pracoval jako likvidátor pojistných událostí, přešel na Ministerstvo financí do odboru Ing. Václava Křivohlávka, zabývajícího se privatizací a dohledem nad pojistným trhem. Začal jsem pracovat v oddělení pojišťovnictví pod vedením Ing. Zemanové. Od té doby zůstávám ve stejné pozici se stejnou náplní práce na stejném místě.

* Takže všechny zákony, týkající se pojišťovnictví, prošly přes vás.

Mimo původního zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví,jsem spoluautorem všech zákonů. A to včetně všech vyhlášek, které se dříve zpracovávaly.

* Nelze se tedy divit, že na přednáškách sypete z rukávu čísla všech paragrafů.

Víte, když vytváříte nějaký zákon, musíte si pamatovat, kde co je, od prvního paragrafu až do toho posledního. Už když píšete zákon, musíte vědět, co napíšete do prováděcího předpisu, aby zákon byl ústavní a prošel schvalovacím procesem.

Nejde o to předlohu zákona napsat, jde také o to ji obhájit, a to jak při vnitřním připomínkovém řízení, tak při vnějším připomínkovém řízení. Je nutné vypořádat návrh s jednotlivými ministerstvy, ČNB, asociacemi a dalšími institucemi a pak s ním přijít do Legislativní rady vlády, projít jejími pracovními komisemi. Připravit vše pro rozhodnutí vlády, i na to, aby návrh zákona mohl jít do poslanecké sněmovny, prošel třemi čteními, a připravit ministrovi podklady pro každé takové jednání. Současně je potřeba být připraven na otázky a na pozměňovací návrhy poslanců.

Pak zákon putuje do Senátu - i tam je nutné být dobře připraven a umět reagovat na dotazy. Po podpisu zákona prezidentem se musí celý zákon přečíst ve Sbírce zákonů a pohlídat, aby v tisku nebyly žádné chyby.

* Na kterých vysokých školách přednášíte?

Přednáším pojišťovnictví na Právnické fakultě UK na katedře finančního práva u profesorky Karfíkové a na Vysoké škole finanční a správní. A když už o těchto věcech přednáším, také občas společně s kolegy napíšu nějaký článek nebo knížku. A tak to jde celá ta léta…

* Řekněte mi, stalo se někdy, že se zákony zvrtly a nesplnily úmysly svého stvořitele?

I to se stane. Ne vždycky všechno prosadíte, nemusíte mít vždycky ve všem pravdu. Vždy jsem se držel zásady maximální profesionality. A za druhé: jde o vyváženost práv a povinností, které jsou v právních normách. Důležitý je princip subsidiarity. Vždy máte dvě misky vah: na jedné ústavou chráněné právo podnikat, protože pojišťovnictví je podnikání, a na druhé misce vah veřejný zájem na tom, aby to nedělal každý, ale jen ten, kdo tomu rozumí, kdo dodržuje zákony, a má k tomu dostatek financí. A také ten, kdo má veškeré zázemí.

To jsou misky vah, kde hlídáte, aby se jazýček nevychýlil na jednu nebo na druhou stranu. Ovšem velmi důležitý je také cit. Pojišťovna má zvláštní způsob provozu, odborník dobře ví, že se diametrálně liší od bank nebo investičních společností. Pojištění je vlastně inverze výrobního cyklu. Je to obráceně, než jak funguje klasický podnikatel.

Posledním bodem je korektnost ve vztahu. Státní orgán, který normu tvoří, se snaží domluvit se s trhem, najít společné řešení a to je třeba dodržet. Nelze se usmívat a za rohem dát facku. To se nedělá.

* Stalo se to někdy?

Člověk musí být připravený na všechno a musí se časem otrkat. Legislativu nelze psát poté, co dokončíte vysokou školu. Legislativu si musíte „vysedět“. Jde nejen o legislativní techniku, to se ještě naučíte, ale právě ten cit, to vyjednávání a hledání řešení, i to být připraven na všechno. I na prohry. Ne všechno se vždy podaří.

Nepodaří se jednou, podaří se podruhé. Někdo vám hodí klacky pod nohy, ale vy nemůžete oplácet stejně. Musíte hledat cestu, jinak řešení nenajdete. Jít hlavou proti zdi není žádné řešení. Nic nezískáte a to není smyslem. Musíte najít schůdné řešení. Přenést do českého práva evropský předpis není jen přeložit ho do češtiny. Pokud praxe vyžaduje nějakou změnu, je třeba ji najít. Ale to nelze nalézt od stolu. Je nutné diskutovat s trhem, s odborníky, poučit se, jak se to dělá v zahraničí.

* Ale ještě jednou: usmíval se někdo někdy a za rokem pak….

Na vládní úrovni se s něčím takovým nesetkáme. Všechny lobbistické snahy se projeví v poslanecké sněmovně. Tam je doslova ring volný.

Když chcete konkrétní příklad, tak je to neustále tolik diskutovaný způsob vyplácení provizí u životního pojištění. V posledním návrhu zákona o pojišťovnictví se vracení provize týkal, myslím, paragraf 58. Ale ještě než o tom začal parlament jednat, už jsem viděl v parlamentu lidi z tohoto byznysu, kterým úprava v zákoně vadila. Poslanci byli předem jejich zásluhou přesvědčeni, že takovou úpravu neodsouhlasí.

Na tom svět nestojí.

Ale věřte mi, že jsou některé základní principy, z nichž se ustoupit nedá. Pokud by na ně došlo, odešel bych z Ministerstva financí. Mám na mysli například velmi silné projevy konkurenčního boje – že by jeden druhému jámu kopal - u toho bych být nemohl.

* Na vás vždy bylo vidět, že vás práce baví…

Kdyby mě práce nebavila, tak bych toho určitě nechal. O mně se navíc říká, že nejlépe pracuji, když se naštvu.

* Jak se měnily podmínky vaší práce? A jaké jsou teď, když dohled přešel na Českou národní banku?

To se takhle srovnávat nedá, je to otázka vývoje. Z pohledu devadesátých let, kdy jsem začínal a všechno jsem se teprve učil, jsem měl to štěstí, že jsem měl okolo sebe odborníky znalé legislativy. Ti mě učili, ať už to byl Dr. Zářecký, Dr. Šlauf nebo Dr. Pelikán z Úřadu vlády. Byli to profesionálové, kteří znali nejen legislativní techniku, ale měli i velké zkušenosti.

Uměli mi poradit a vždy jsem se na ně mohl obrátit. V době, kdy jsem se učil psát právní věty, to bylo úplně jiné, než dnes. Teď si s tím tak trochu hraju, myslím na to, aby text byl srozumitelný a vystihoval oblast právních vztahů tak, jak by měl. A to i z pohledu potřeb trhu, dohledového orgánu i ochrany spotřebitele. Pořád jsou to ty zmiňované váhy: na jedné straně podnikání a na straně druhé veřejný zájem.

* Jak to máte rozdělené s Českou národní bankou?

Regulace je tvorba právních norem. Primární zákony zpracovává Ministerstvo financí, sekundární zpracováváme nejen my, ale dnes už také ČNB. Jde zejména o prováděcí předpisy. ČNB má částečně regulatorní pravomoc, to znamená, že určuje pravidla, pokud ji k tomu zákon zmocní. Sama nemůže prováděcím předpisem zavádět nové povinnosti, jen je rozšiřuje a upřesňuje.

Vedle této úlohy má ČNB hlavní úkol, a tím je výkon dohledu se všemi pravomocemi, které k tomu musí mít.

* Prozraďte nám, jaké máte koníčky? Tedy kromě své práce?

Umím hodně řemesel. Právě řemeslnou prací si vždycky oddechnu. Jsem technický typ, i když dělám tuto práci. A jestli mám něco opravdu rád, pak je to jízda v autě. Neměl bych to přiznávat, ale rád si rychle zajezdím. Škoda, že jsem nemohl nikdy dělat závodního jezdce, to by mě skutečně bavilo. Nejvíce by se mi líbily silniční závody.

* Představte si, že máte k dispozici neomezenou finanční částku. Jaké auto byste si k tomu vybral?

Vrtulník… Ale vážně: zůstával bych u německé značky, byl by to třeba mercedes nebo bavorák. Jinak jsem celá léta věrný škodovce. Za prvé, to odpovídá mým finančním možnostem a za druhé, jsou to spolehlivé vozy. A nemám problém se servisem.

Děkuji vám za rozhovor.

Dagmar Šístková